Jak čelit nepřízni 1

1. ledna 2012 v 15:39 | Eckhart Tolle |  Eckhart Tolle
Věřím, že nikdo zde nespěchá, abychom už začali, máme plno času, nebo spíše, je zde uvnitř vás nekonečnost přítomného okamžiku.
Vítejte. Prociťovat ticho uvnitř sebe, to je to, na čem teď nejvíce záleží. Všechno ostatní je něco, co se děje. A to něco, co se děje, už není tak problematické. Stává se to problematickým, když je tu jenom to něco a vy si nejste vědomi ničeho jiného.

Pokud jde o podstatu tohoto setkání, a skutečnou podstatu vašeho života, je už tady a teď. Nepotřebujete hodinové předběžné vysvětlování nebo nové pojmy ani teorie, které byste přidávali do své mysli, takže můžeme říci, že pravá podstata toho, že jsme tady, je být si vědomi této hloubky, kterou také můžete nazývat ticho, nebo jinak, prostor, duchovní dimenze, to nepodmíněné, přítomnost, jakkoli.
Velká většina lidí na této planetě to stále nemá. Stále větší počty si uvědomují tuto dimenzi v sobě, ale samozřejmě ještě je před námi dlouhá cesta, než se většina stane vědomou této dimenze. A je pravda, že pro většinu je jediný způsob, jak si ji uvědomit, prostřednictvím nepřízně. Ne pro vás, protože vy jste už svou dávku nepřízně pravděpodobně dostali. To nutně neznamená, že už jí nepřijde více, ale pokud přijde, už to nebude tak zlé, protože vy už máte onu prostornost v pozadí. A pak, víte jak na to. Už to nezaujímá celek toho, kdo jste.
Pojem nepřízeň mě napadl včera večer, když jsem poslouchal zprávy. Jsou doby, jako právě teď, kdy existuje kolektivní nepřízeň v mnoha různých částech světa, právě se to děje a ještě se to bude dít. To znamená, že velké počty lidí společně, v jednotlivých zemích či místech, zažívají věci, které v jiných dobách byly jen osobní nepřízní, ale teď je mnoho lidí zažívá společně.
Nepřízeň odnímá něco z vašeho života, ničí řád ve vašem životě, dojde k nějaké ztrátě nebo úmrtí. Pro mnoho lidí to znamená, že věci, které tvořily základ jejich života, jsou jim náhle odňaty. To je bolestné. Ale je to také šance si uvědomit, že existuje mnohem reálnější základ pro váš život, kterého jste si nebyli vědomi. Že to, co jste pokládali za základ vašeho života, bylo vždy nestabilní a vratké a nestálé, jenom jste to nevěděli. Takže když tady sedíte na této nesmírně vratké židli, kterou skutečně je, neuvědomujete si, že se může v kterémkoli okamžiku rozpadnout, a také se nakonec skutečně rozpadne, mohla se rozpadnout kdykoli. A když si to neuvědomujete, když ji pokládáte za základ svého života, zjistíte, že to nebyl skutečný základ, žádná skutečná báze pro váš život.
To se týká fyzických struktur, vašeho zaměstnání, i všech věcí, které vám dávají pocit bezpečí, včetně penzijních fondů - ani tyto věci nemusejí trvat. Investice - jeden den vypadají tak solidně, a příští den si přečtete noviny a uvědomíte si, že nebyly vůbec solidní. Nebo fyzické struktury - dům - vypadá tak pevný a není to tak, stačí trochu pohybu a je po něm. A to, co vidíte jako takzvaně váš život, se rozpadá, a je to bolestné. Nepopíráme, že to není bolestné. Je to bolestné. Ale je to pro lidi i šance, příležitost jít hlouběji a uvědomit si základ, pravý základ bezpečí, který nemá nic společného s vnějšími věcmi vašeho života.
Zdá se, že pro mnoho lidí je nezbytné zažít nepřízeň ve formě ztráty, aby tam byli zahnáni. Dobrovolně tam nejdou. Nepůjde tam ani každý, kdo zažil nepřízeň. Může reagovat odporem. Buď bude hluboce rozzloben, říkat, že to není spravedlivé, to se mi nemělo stát, nebo bude v depresi, já už nemůžu, nebo bude pět let plakat, bude prostě reagovat odporem. A tak zůstane ještě hlouběji uvězněn v rigidním vzorci.
Ale je tu šance, že můžete jít hlouběji a přestat se snahami identifikovat se s jakoukoli formou ve svém životě. Z vnitřní hloubky vyvstane něco, co je plné míru, nemůžete to pojmenovat, ale náhle se vás dotkne něco, o čem jste nevěděli, že ve vás existuje. Někdy tomu říkám beztvarost, nebo duch, protože duch je bez tvaru. Najednou máte mír, který přesahuje veškeré chápání. Chápání to nemůže vysvětlit. Nu, já se pokouším to vysvětlit, ale je to těžké (:)))) (12.12)
Ale ta dimenze, do které někteří lidé musejí být zahnáni nepřízní, je přítomna už tady, v tomto okamžiku. Takže místo toho, abychom byli do ní zahnáni, my, kteří jsme zde shromážděni, tam jdeme dobrovolně. Vlastně nikam nejdeme, ale dobrovolně se otvíráme této dimenzi. Je to dobrovolná smrt, smrt falešného já, které odvodilo svůj pocit identity ze všech možných věcí, většinou myšlenkových struktur. Věci se staly myšlenkami a vy jste se s nimi identifikovali.
A tato stavba vytvořená z myšlenkových struktur se rozpadne - věci a vnější svět nemůžete totiž zažívat přímo, ale stanou se myšlenkovou formou. Předtím, než se můžete identifikovat se svým autem, se auto musí stát myšlenkovou formou, mentálním pojmem, protože nevíte, co je tam vně. Musíte si říci MOJE BMW. Předtím je ničím, je to pouze kov a materiál, ale stane se myšlenkovou formou, v niž je obsaženo Já, a pak se stane součástí vašeho pocitu toho, kdo jste. Takhle to funguje. A teprve až se to BMW poškodí, nebo něco jiného se poškodí, pak poznáte, zda jste s ním byli identifikováni. Je snadné říci: Já se s ním neidentifikuju, prostě jsem si ho koupil, je to auto za sto tisíc dolarů, ale nejsem s ním identifikován. OK, možná že ne. Ale jestli je to pravda, to zjistíte, až se to auto poškodí, nebo vám ho někdo při nehodě poškodí, až přijde nepřízeň. Pak zjistíte, jestli jste identifikováni či ne. (:-))) Takže zkouška vám ukáže, jak daleko jste, pokud se týká falešného pojmu vašeho já. Ta zkouška přijde často formou nepřízně.
Nejběžnější formou nepřízně není zemětřesení, to se vyskytne jednou za život nebo vůbec ne, ale nejběžnější je stýkat se s obtížnými lidmi. Když se podíváte na svůj život, zjistíte, že ostatní lidé jsou významným zdrojem nepřízně. (:-))) Zemětřesení jsou ve srovnání s tím relativně vzácná. Je to možná mírnější forma nepřízně, ale je tady pořád. Nepřízeň vytvářená ostatními lidmi je tu pořád. Nemůžeme se jí zbavit. A když se zbavíme některých lidí, přijdou do vašeho života další a za malou chvíli už hrají stejnou roli, stávají se zdrojem nepřízně. A důvod je, že lidé jsou identifikování s falešným smyslem své egoistické entity na povrchu, což není podstata toho, kdo jsou. Ale oni neznají podstatu toho, kdo jsou, a proto se stávají zdrojem potíží, pro sebe i pro jiné. To je normální život. Když nevíte kdo jste, stáváte se potížistou sami pro sebe - trápíte sami sebe v noci, a během dne jste trápeni ostatními, a pak se stáváte trápením pro ostatní. Nemůžete si pomoci. To je normální existence. O tom jsou filmy. A proč? Protože neznáte podstatu toho, kdo jste. Takže zdroj nepřízně jsou ostatní lidé, určitě si na nějaké ve svém životě vzpomenete.
A možná že už nejsou zdrojem, možná už je to minulost. Možná jste už přestoupili za to vše. To mi připomíná historku o staré paní: Pastor v kostele káže: Máme všichni odpustit svým nepřátelům. Je tu někdo, kdo ještě neodpustil svým nepřátelům? Jedna stará paní zvedne ruku a řekne: Já. Pastor: A proč jste jim neodpustila? Paní: Já nemám žádné nepřátele. Pastor: Ach, to je nádhera, tady ta paní nemá žádné nepřátele. Pojďte sem a řekněte, jak je to možné, jak jste to udělala? Paní přijde a řekne: Já jsem ty potvory přežila. (:-))))) To samozřejmě není transcendence. (:-))))
Je velmi snadné si něco nalhávat pokud jde o duchovní úspěchy, ale pokud máte pochyby, dobrým testem je to, jak reagujete na nepřízeň ve svém životě. To vám dá náznak vaší úrovně vědomí, nebo stavu vědomí. Nemusíte čekat na zemětřesení, abyste poznali, jak jste na tom. protože to je vzácné. Ale, jak jsem právě navrhl, podívejte se na ostatní lidi, do jaké míry jsou pro vás zdrojem nepřízně ve vašem životě. To znamená vztahy, jaká je míra konfliktů ve vašem životě. Konflikty s ostatními. Nejde o to, abyste se posuzovali, jen se podívejte. Jaká je reaktivita, stupeň reaktivity ve vašem životě, vůči onomu"naprosto iracionálnímu chování těchto lidí". Jak moc reagujete, když něco jde špatně, když někdo nedělá, co by měl dělat. Nebo, "Jak se opovažuje tohle říkat?" Nebo v prosté diskusi, jak často vy znáte pravdu a oni ne? Nebo se podívejte ve svém životě na toto: Jestliže vy máte vždycky pravdu, v různých oblastech života, a jestliže ostatní lidé se vždycky mýlí, zkuste si říci: "Jak je to možné, že já mám ve svých pohledech vždycky pravdu (:-)), a všichni ti lidé v mém osobním životě i v práci nebo kdekoli se vždycky mýlí? Není to zajímavé? Já mám vždycky pravdu." (:-))) Takže by vás mohlo napadnout maličké podezření, že by tady mohlo něco nebýt v pořádku, protože vy máte vždycky pravdu. Je možné, aby lidská bytost měla vždycky pravdu? To musím být vyšší bytost .... (:-)))) (23.00)


Zdroj Orgonet
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.