Korinka

13. září 2011 v 1:51 | Jiří Woodman |  Články
Tak už jsem zpátky, nějakou dobu mi nebylo do psaní, protože mě opustilo stvoření, které mě třináct let a jeden den každou minutu svého psího života těšilo svou přízní. Přestože mám povědomí o tom, co je potom, byl bych lhářem, kdybych řekl už je to dobrý. Svoji roli učitele splnila na jedničku, takže se mi do svědomí vkrádá myšlenka o tom, jaký jsem byl žák.

Když se lidská duše vypraví do pozemského života, je vybavena svobodnou volbou rozhodnutí a bez ohledu na to, jak krátkou dobu si na vyřešení problému z minula vybere, nebo na postup dál, je sama za sebe zodpovědná. U zvířat je to jiné, jelikož světu vládnou lidé, jsou závislá na jejich rozmarech. Když narazí na dobrého člověka, jeho lásku mu tisícinásobně vrátí a snad kromě pudových záležitostí, které mají zakódované, platí absolutní oddaností. Měl jsem velké štěstí, vzpomínám si na to jako dnes, když mi kamarádka zavolala: "přijeď si pro štěně". Přišel jsem do místnosti s košem štěňátek a hned ve dveřích jsem jí řekl: "tak to ne, já myslel, že máš blonďatý labradory, černošku nechci!" Odcházím a vtom jedno štěně vyskočilo z košíku, rozběhlo se za mnou a chytlo mě za nohavici. Vzal jsem jí do náručí zkameněla jak socha…..a bylo to. Když jsem jí učil chodit na vodítku, byl rozrytý celý les a lidé si mysleli, že se přemnožili divočáci. Když jsme zvládli vodítko zkoušeli jsme to u kola, ale projel traktor, Korča hupla do příkopy, já za ní a bylo po kole. Co jsem ale dlouho nezvládal, tak naučit jí dělat potřeby venku. Dlouhou dobu mě každé ráno poctila hromádkou a louží. Pracoval jsem v té době ve zvonařské dílně a jezdil domů pozdě. Protože už byla velká i hromádky a kaluže byly velké a já v té době začal přehodnocovat, jestli to byl dobrý nápad. Jednoho dne jsem byl už docela zoufalý a tak jsem si koupil časopis, kde byli vystřihovací inzeráty na koupi či prodej zvířátek, položil jsem ho na linku s tím, že druhý den napíšu inzerát, že daruji štěně do dobrých rukou. Přišel jsem do dílny a na to co se stalo, nikdy nezapomenu. Korča seskočila s křesla, vrhla se na mě, posadila mě na zem, dala mi tlapky na ramena a začala ryčet. Pořád a pořád, jen se nadechla a znovu a znovu, jako by mi chtěla říct, dej mi ještě šanci, já to zvládnu. Druhý den ráno kňučela u dveří a od té doby mi nedala šanci se na ni zlobit. Snad jen že mi s času na čas sežrala celej chleba a tak. Pochopila, že žvýkačka je na žvýkání a když předváděla půlhodinovou instruktáž, jak se správně žvýká, mohli jsme se potrhat smíchy. Měla spoustu přezdívek jako Jék, Černoška, Šiškonos, Ouše, nebo Kormorán to když u jedné chaty ukradla zmrzlou makrelu a za běhu jí zbodla.
Třináct let a jeden den, chybíš mi holka, ani nevíš jak, ale uvědomuju si, že ti to moc neusnadňuju a tak se s tebou tímto článkem loučím, ať máš volnou cestu a já můžu jít dál. Jednou se zase potkáme.

 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nasgol Nasgol | 13. září 2011 v 8:53 | Reagovat

Není na smrti nic lepšího než si z ní vzít, pro nás to "naučné", podívat se zpět jací sme byli atd. atd.

Teď přes przdniny jsem byl taktéž "vyfackován", zemřel mi otec a rozešla se semou přítelkyně..
Z nějakého důvodu ten rozchod byla facka, ale největší, zkrs to jsem si uvědomil, jaký debil jsem býval a co za šílenosti jsem prováděl. Přišlo mi to jako, kdyybch zemřel, prostě jsem najednou viděl všechno zpětně a všechno jsi uvědomil..

Ale teď už je to jen čím dál lepší, jen se nebát jít za novým a nelpět na starým :-)

Na závěr jen nepopřeji hezkou soustrats a lítost, jako většina, protože tyhle věci mi vůbec nic nedávali. ale popřeju ti SÍLU A VŮLI pokračovat a objevovat stále nové a nové krásy/chvíle života a ždímat z něj, na tvé cestě, maximum ;-)

2 Bo Bo | 13. září 2011 v 10:04 | Reagovat

Vitaj Jirko späť,
God bless Korinka.
Cítila som,že sa niečo vážne u Teba deje a netrúfala som sa opýtať na ňu, aby som ťa neranila ešte viac. /Hm, práve túto noc nad ránom  sa  mi  snívalo  o psovi./ Náš psík Džeky bol s nami tiež 13 rokov. Pred rokom sa vrátil v podobe len maličko zmenenej /svetlejší/ k  mojim mladým a to v Španielsku.
Korinka si oddýchne a vráti sa.

3 Monika Monika | 13. září 2011 v 10:39 | Reagovat

Byla tím nejkrásnějším a nejhodnějším psím stvořením, které jsem poznala. V srdíčku je na vždy s námi :-)

4 Hi Hi | 13. září 2011 v 14:28 | Reagovat

Kor-Kor /Korinke-Kormoránovi/ prajem plný lavór nebeských makrel..

5 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | E-mail | Web | 13. září 2011 v 19:41 | Reagovat

Nádherně napsané, musela být opravdu úžasná kamarádka! Nechť odpočívá spokojeně v Nebi... Úplně mi to připomnělo film Jak přicházejí sny... :)

6 Rodney Rodney | 13. září 2011 v 21:39 | Reagovat

Korinka byla víc než přítel,kamarád a nebo učitel !!! byla člen rodiny a my ji milovali,respektovali a vážily si ji !!!!
Všem nám velice chybí a po tom to článku mám konečně dost odvahy to oznámit dětem.
P.S. Woodmane ty jsi nebyl Korinčiným žákem,ale skvělým sparingpartnerem !!!! Mám tě rád.

7 Bo Bo | 13. září 2011 v 21:48 | Reagovat

Ďakujem Ti Rodney za tvoje slová, a tebe jw za obrázok Korinky, ktorá mi hladí dušu.

8 svetlo-)lej svetlo-)lej | 19. září 2011 v 23:27 | Reagovat

Ahoj,
JE krásná :-) Připomněl jsi mi milého pejska, filu brazilskou, 13 roků tu rozvážně radostně vesele moudře vítal i hlídal páníka :) Na sklonku  žil ještě 2 roky po operaci torza žaludku, v neděli v noci jsme ho vezli 70km na operaci, abysme pak při ní vzápětí pomáhali...
Mnoho úspěchů, síly , zdraví a štěstí přeji Tobě i celé Tvé rodině, drž se :-)

s láskou
sv.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.