Pravda mezi nebem a zemí

16. srpna 2011 v 21:07 | Roman Zeman |  Články
Hustá mračna halící planetu Zemi do neproniknutelného závoje se na pár okamžiků rozevřela a jasnovidné oči spatřily hrůzné obrazy dění, čekajícího s neúprosnou jistotou na všechny lidské duchy, kteří budou záhy nuceni definitivně rozuzlit koloběh svých životů. Modrá planeta se vinou negativního myšlení a jednání lidí vychýlila ze své předem určené dráhy a děsivé následky, které postihly její obyvatele, byly takřka zničující. Před očima jasnozřivého pozorovatele se odehrávaly děje, které už dávní proroci popsali jako Apokalypsu.
Živly svým působením přetvářely, zasahovaly a ničily všechny zemské kontinenty. Obrovské povodně byly střídány vichřicemi, písečnými bouřemi, suchem a požáry, jejichž dosah si lidé ani v té nejbujnější fantazii nedokázali představit.


Neustávající zemětřesení bortila stavby pyšného lidstva, jež se nechtělo dobrovolně včlenit do harmonie dokonalého univerza. Bytostní služebníci Merkurovi tak plnili vůli svého vládce a konečně se postavili pokleslému chtění padlých lidských duchů, řítících se nevědomě do jisté záhuby. K tomu všemu se následně přidá i velká řada dosud neznámých chorob, na které lidstvo nenajde žádný účinný protilék. Tyto procesy jen doplní zbývající prázdné místo ve velké mozaice katastrofického scénáře pozemské budoucnosti. Avšak většina nových chorob, sužujících pozemskou populaci, nebude trestem shůry. Ony budou součástí plánu malé, ale mocné skupiny, vládnoucí v té době, skrze všudypřítomný mamon, celému světu. Je to záměr, jak jednou pro vždy zotročit lidstvo, zredukovat počet nehodících se obyvatel a získat plnou kontrolu nad chodem celé planety. Jedním z temných cílů těchto "vyvolených" bude prostřednictvím implantovaných mikročipů plně kontrolovat všechny obyvatele Země, kteří zůstanou po velké selekci na živu. Až bude ďábelský plán dokončen, budou pozemšťané pod konečnou nadvládou nového světového řádu a sil temna, z nichž se už nikdy nevymaní. Precizní projekt, připravovaný po staletí jejich rodinnými příslušníky, bude tak dokonalý, že ho otupělá lidská populace nebude schopna zaregistrovat. V době chamtivosti a všudypřítomného konzumu půjde pozemské lidstvo okolo otevřené pokladnice duchovních hodnot jako slepec. Pohodlná a široká cesta "blahobytu" dovede lidské pokolení s jistotou k bezedné propasti, z níž už nebude návratu. Cesta ke světlu a Pravdě tím bude jednou pro vždy odříznuta. Sledující jasnozřivé oči mohly vidět toto dění zrychleně, podobně jako když se přetáčí film. Procházely tak možná stovkami let vleklého pozemského utrpení, která čekají v blízké budoucnosti na všechny, kdo už v této době propadají silám temnot a jejich vděčným přisluhovačům. Vidění blízké budoucnosti nabídlo jasnovidnému zraku ještě jednu velkou hádanku. Než celý proces převratných změn začne, napadnou modrou planetu stovky létajících diskových strojů, které budou s neúprosnou přesností zasahovat své cíle a systematicky vyhlazovat lidskou populaci z předem určených lokalit povrchu zemského. Neznámé zbraňové technologie budou ve svém účinku tak "dokonalé", že lidstvo ani na okamžik nezapochybuje o jejich mimoplanetárním původu. Ale v tomto případě bude opak pravdou. Technologie bude ryze pozemská. V ten moment se zdálo, jako by se "film" jasnovidných úkazů zpomalil a shůry se k němu přidal ještě jeden obraz. Ve světelném kuželu bílého záření bylo možno rozeznávat gotickou klenbu středověkého hradu, v jehož obrovském sloupovém sále stál kolosální kulatý stůl. Tam seděla početná skupina ušlechtilých rytířů v plné zbroji. Jeden z nich stál a trpělivě shlížel dolů na pozemské dění posledního soudu. Krásu a dokonalé rysy jeho obličeje nebylo možné slovy popsat. Zářivé zlaté vlasy mu padaly až na ramena a v jeho očích bylo možné spatřit současně tvůrčí i ničivou sílu. V ruce držel světelné kopí a záře jeho lesklé zbroje se rozlévala po okolním prostranství, kde nebylo možné spatřit ani náznak stínu. Nebylo pochyb o tom, že tento impozantní jedinec byl v tamní hierarchii králem. Jeho důstojný a majestátní vzhled utvrzoval pozorovatele v přesvědčení, že je v Pravdě králem králů. Pak se jasnovidné zření začalo pomalu vytrácet a duše pozorovatele zřetelně vyciťovala, že je přitahována zpět ke svému pozemskému tělu, které v tomto životě obývala. V okamžiku, kdy došlo ke spojení duch a pozemského těla, spadl Erik z postele na zem a chvíli nemohl popadnout dech. Čekal, až se jeho éterické tělo z jemných substancí správně usadí do hrubého obalu a pak se pomalu postavil. Malá, špinavá a zatuchlá kajuta zaoceánské obchodní lodi bez oken, jež byla ještě k tomu silně cítit potem a močí, nenabízela zrovna moc prostoru k psychické relaxaci. Tu by teď potřeboval ze všeho nejvíc, ale v jeho nynějším okolí nebyl nikdo, kdo by mu byl ochoten podat pomyslnou pomocnou ruku. Opíral se o kovovou stěnu místnosti, na které zřetelně cítil vibrace lodních motorů a zpětně hodnotil situaci. Dnes byl utečencem obviněným z vraždy, jenž byl donucen narychlo opustit rodnou zemi a vydat se vstříc nejistému osudu na neznámý kontinent. Bez rodiny, bez přátel, bez možnosti spojení a návratu. Psanec, jenž měl ve svém nitru tajemství, které by dokázalo na poslední chvíli osvobodit všechny obyvatele planety z definitivních plánů Nového světového řádu. Ke svému tvrzení měl jako podpůrný důkaz argument "vis major", před nímž by musela ustoupit celá vědecká veřejnost. Ovšem pokud by se mu podařilo někde veřejně vystoupit a říci lidem Pravdu, již měl ve svém nitru. To by byl ve skutečnosti ten pravý kámen úrazu. Nikdo z jeho neviditelných protivníků mu nedovolí říci světu pravdu a vyvést ho tak z područí otroctví. A to všechno jenom proto, že chtěl své nadání a schopnosti dát ve prospěch celého společenství lidí, žijících na Zemi. To byla ta největší vina, které se mohl dopustit a které se také vědomě dopustil. I když byl na útěku, okraden o svůj dosavadní život, odtržen od rodiny a bylo mu usilováno o život, přesto se cítil být tím nejbohatším člověkem na zemi. On znal pravé tajemství vesmíru a stvoření. Velmi dobře věděl, že to největší bohatství spořívá ve vědění a poznání. A toho se mu dostalo měrou vrchovatou. Ve svém nitru ukrýval záhadu o původu pozemského člověka. Znal odpověď na otázku, odkud přichází a jaký je pravý cíl jeho cesty. Měl klíč od klenotnice duchovních pravd a spolu s ním i touhu, podělit se o ně s každým, kdo projeví nepředstíraný zájem. To byl jeden ze dvou důvodů, proč se nyní nacházel na velké nákladní lodi tisíce kilometrů od domova. Důvod druhý byl sice jen mocným a podpůrným důkazem důvodu prvního, ale pro jeho mocné světské nepřátele byl o to nebezpečnější. I přes výslovný zákaz kapitána opustil svou zapáchající kajutu a vydal se směrem k lodní palubě. Chtěl se alespoň na pár okamžiků nadýchat čerstvého vzduchu. To byla ta jediná psychická vzpruha, kterou si ve své složité situaci mohl dovolit. Když se ocitl pod hvězdným nebem, zavřel oči a na pár okamžiků nastavil svou pobledlou tvář záření kosmických těles. Pak se opřel o bok lodi a dlouhé minuty sledoval, jak příď plavidla prořezává černou mořskou hladinu a vytváří velké chuchvalce bílé pěny. Posadil se na palubu a s pocity nostalgie a sentimentu vzpomínal na to, jak vlastně celý jeho neuvěřitelný příběh začal.

Prolog z knihy Pravda mezi nebem a Zemí
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Filas Filas | 18. srpna 2011 v 22:03 | Reagovat

Něco mi to připomíná...

2 Bo Bo | 20. srpna 2011 v 18:13 | Reagovat

....že  by  story o Amenti ?

3 VV VV | 25. července 2012 v 12:15 | Reagovat

Tuhle knihu jsem bleskově přečetl - je SKVĚLÁ a jsem šťastý, že jsem na ní narazil. DOPORUČUJI VŠEM !!! :-)

4 Tyrol Tyrol | 19. prosince 2013 v 4:31 | Reagovat

Je to opravdu nepovedená slátanina mnoha knih, jimiž se autor prokousával - zjevně bez větších abicí skutečně něco pochopit.
Populisticky psaná pohádka v silně moralistickém duchu, neustále sebeutvrzujícím se v jedinečnosti hlavní postavy (projekce autora?), psaná člověkem bez hlubšího poznání a míry sebekritiky. Právě absence kritického uvažování je zjevná již z diletantského stylu a slohu hodného středoškolského narcise.

5 Tony Tony | 20. ledna 2014 v 20:59 | Reagovat

[4]: Súhlas..., nie veľmi podarená kniha, nie pozorné čítanie Zdroja života, inak by aj táto kniha musela mať iný nádych, viec dúveryhodný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.