Eckhart Tolle o roce 2012

19. dubna 2011 v 20:25 | Eckhart Tolle |  Eckhart Tolle





Úryvek z přednášky, která byla právě zveřejněna na ET TV. Myslím, že se Eckhart při ní dost pobavil (smajly znamenají, že se chechtal on i obecenstvo). Sám říká, že nikdy předem neví, co vyjde z jeho úst, takže tentokrát z toho vyšla přednáška na téma Konec světa v roce 2012.


"Hodně lidí se ptá se strachem, jestli svět v roce 2012 skutečně skončí. (:-) Tak já bych tu měl takový malý vzkaz pro budoucnost, (:-), která neexistuje jinak než jako přítomný okamžik. Zde je vzkaz pro člověka, který nás sleduje na této nahrávce v roce 2013. (:-) Ta osoba to sleduje samozřejmě ve svém přítomném okamžiku, v žádné budoucnosti, protože budoucnost neexistuje, nikdy ji nemůžete zažít. Takže: "Ahoj vy tam v roce 2013. Už víte, že svět neskončil, že?" (:-) Anebo možná že se nahrávky v roce 2012 rozplynou? (:-)


Já nedělám často předpovědi do budoucnosti, z toho prostého důvodu, že v absolutních pojmech žádná budoucnost neexistuje. Ta existuje pouze v konvenčních pojmech. To jsou různé úrovně.

Abych dal příklad, že v absolutních pojmech budoucnost není a v konvenčních pojmech je: v konvenčních pojmech jsme nejprve tady, pak si dáme přestávku, a potom šálek čaje - takže to vypadá jako budoucnost, což je konvenční realita. V absolutních pojmech nikdy nezažijete to, co jsem teď popsal, jako budoucnost. Jediný způsob, jak prožijete to, co jsme popsal - že strávím chvilku tady, pak půjdu ven a pak si dám čaj - to vše můžete zakusit jen v přítomném okamžiku. Nikdy jako budoucnost. Taková věc, jako zažívat budoucnost, prostě neexistuje. Budoucnost není nikdy zde. Ta je vždycky pouze v mysli. Takže o tom nemusíme filosofovat, protože je to okamžitě zřetelné - v absolutních pojmech budoucnost neexistuje. Protože jinak byste mohli říci: aha, tady to je. (:-). Platí to i o minulosti, tam také nikdy nemůžete jít.

Přes to vše učiním nyní předpověď. (:-) Předpověď o konci světa v rámci konvenční raeality.: Všichni, kdo jsou na této planetě naživu, miliardy lidí, úplně všichni, budou smeteni v průběhu příštích 80 - 90 let - opravdu všichni. (:-) Je to hrozná věc. (:-). Úplné vyhlazení lidí, kteří jsou nyní na této planetě. Vlastně je to už za pár let. No, buďme velkorysí a řekněme, že za 90 let, možná některé malé děti za 100 let. Je to tak. Vy řeknete: Ano, ale budou tady jiní, kteří se narodí, ti tady budou i potom. Ano, to je pravda, ale mluvme opět v konvenčních pojmech: To vám nijak nepomůže, že ano. (:-) Můžete se uklidňovat myšlenkou, že tady budou po vás další, ale to vám nepomůže, vy budete pryč a ostatní také. Pryč z planety. A bude to přes strašnou chorobu, která se nazývá smrt. Způsobuje ji je stáří, nemoce, nehody. ...(:-) Takže v tomto světle konec světa nevypadá už tak hrůzně, že ne?

Viděl jsem před pár lety sci-fi film, možná to byl Star Trek, nejsem si jistý. Byl tam cestovatel v čase, a ten přijel z takzvané budoucnosti do současnosti někde na této planetě, aby byl svědkem katastrofy, která měla přijít. Lidé se dověděli, že přijel z budoucnosti, setkali se s ním, a on jim vysvětloval, že za pár dní má dojít ke katastrofě, která zabije milióny lidí. On že tam je jen jako pozorovatel, protože v jeho době se našly historické záznamy o té katastrofě. Lidé mu řekli: Tomu musíme zabránit, musí se něco udělat. A on řekl: Ne, nedá se tomu žádným způsobem zabránit. A oni se ptali: Copak vy s tím nechcete nic dělat? A on řekl: Ne, vždyť vy jste přece už všichni mrtví. (:-) Pro něj, protože přišel z jiné doby, všichni, se kterými se setkal, už dávno zemřeli. On byl na návštěvě v minulosti ... (:-)

A proč to tu říkám? Protože život formy je tak krátký, prchavý, pomíjející, efemérní, a jaká ještě najdete pro to ve slovníku synonyma, život formy je tak nestálý, že je možná dobrým nápadem, aby člověk uvažoval o sobě jako o již mrtvém. Je to negativní věc? Pro mysl možná ano. Je to jenom nápad, jaký postoj zaujmout k životu. Je to opuštění připoutanosti k formám života, včetně fyzické formy těla, ke všem formám, které máte kolem sebe. Uvědomíte si, že je to všechno tak krátkodobé, že vlastně nezáleží na tom, co se tady stane. Odpoutáte se od forem. A uvědomíte si, že když už jste mrtví, je to osvobození.

Například: jeden způsob, jak už být mrtvý, je neposuzovat, co se děje. Protože když už jste mrtvý, nepotřebujete posuzovat, co se děje. (:-) A to je velké osvobození. Jste tady a říkáte si: OK, já už jsem mrtvý, mně je to jedno. Neposuzujete, co se děje, a když neposuzujete, něco ve vás umře. A co umře? To, co posuzuje. Ta část vaší osobnosti, která žije prostřednictvím odporu a souzení. Ta část, která se stále vnucuje, dokud jste naživu, jako Já. Já jsem ještě tady, žiju.

Ale čím více něčemu odporujete, tím více se cítíte identifikován se svou formální identitou, psychologickou formou, i fyzikou formou - někteří lidé jsou plni odporu, a kladou důraz i na svou fyzickou přítomnost, třeba i v hádce. Jsou rozhněváni. Na tom staví třeba televizní seriál Angry. Lidem se to moc líbí, proto se na to pořád dívají, když to teď dávají v televizi znovu. Je tam osoba, která když se rozzlobí, stane se obrovskou a velmi silnou - to by chtěl každý! Je tady egoistická potřeba zdůraznit svou formální identitu. Fyzickou formu, ale důležitější je psychologická forma mého Já.

Takže když máte k něčemu odpor, třeba si na něco stěžujete, nebo něco kritizujete, nesouhlasíte, tak se identifikujete se svou mentální pozicí a tím posilujete psychologickou formu svého Já. V tom případě docela jistě nejste mrtví, ale zdůrazňujete formu. A čím více zdůrazňujete formu - ve staré Číně v taoistické filosofii pro to mají výraz hora, a pak mají výraz údolí, Většina lidí chce být horou. To znamená, že zdůrazňujete svou formální identitu. A čím více zdůrazňujete psychologickou, formální identitu svého já, tím více ztrácíte kontakt se svou základní identitou. Tou, která je za formou, která je bez formy, a které můžeme říkat údolí. Hloubka toho, kým jste, za tou malou osobností. I velké osobnosti, VIP, jsou ve skutečnosti všechny malými Já. Jenom se po určitou dobu nafukují, než jsou smeteny s planety - někdy mezi teď a uplynutím 90 let. (:-) Stačí malý špendlíček, aby se sfoukly při smrti jako nic ... (:-)

To, co říkám, je děsivé - pro formální identitu. Ale něco jiného ve vás se tím uklidní - v podstatě cítí osvobození. Je to osvobození od formální identity. A to je nádherná věc. A tak když řeknu, že už jste mrtví, myslím tím, že můžete jít životem, jako byste již byli mrtví. To znamená, že tu můžete být jako hluboká přítomnost, a ne pouze jako definovaná přítomnost osobnosti a mysli, egoistického já. Může tu být hloubka toho, kým jste. Takže to, co zemře, je forma. Jenom forma se může rozpustit, jenom ta umírá. Smrt je rozpuštění formy.

Takže je tu možnost pro velký pokus - můžete s tím experimentovat v denním životě a jít životem jako někdo, kdo je už mrtvý. To je jen způsobem, jak to vyjádřit. Neposuzování přítomného okamžiku, to je vše. Pouze přítomný okamžik. Pouze ho nechat být. Nechat být, jak je, protože už je. Když si proti němu nevytváříte odpor, nezdůrazňujete Já, stáváte se údolím. Hloubkou. Takže opuštěním stavění se na odpor se stáváte tím, čím už jste, ale nevěděli jste to. Objeví se hloubka. A je to více než hloubka, hloubka je jen slovo. Je v tom inteligence, je v tom život, moudrost, z té hloubky povstává život. Z té hloubky mohou povstat formy.

Jste úplně jinou entitou, když přistoupíte k dimenzi hloubky v sobě. Ale svět o tom neví. Nedávají to v televizi, nebo leda tak ve dvě v noci, ale myslím ani to ne. Když se toto aktivuje, stáváte se jinou entitou. Ztělesňujete úplně jinou energii. Zde se stáváte napojenými na něco, co má svou vlastní hloubku, která je hlubší než vy. Spojíte se s hloubkou samotného života. A samozřejmě tento život je věčný. Není to forma života, nemusíte zdůrazňovat formu svého Já, můžete začít pociťovat, co je za formou vašeho Já. A to je plné míru, je to mocné, dává vám to sebehodnotu.

Sebehodnota, to v konvenčních pojmech znamená, že se srovnáváte s jinými a vidíte, že nejste tak špatní. Jsou mnozí horší než vy. Řeknete si, nejsem tak špatný a lepší než mnoho jiných. Na tom není nic špatného, to je konvenční realita. Ale my se chceme dostat nad tuto konvenční realitu a neodvozovat svou hodnotu od toho, že jsme v některých oblastech lepší než jiní, že jsme dosáhli více než jiní. Na této úrovni dosahujete toho, aby vás ostatní zmenšovali. Ale můžete se dostat tam, kde nebudete potřebovat, abyste čerpali svou hodnotu z měření s ostatními. Ta hodnota pochází z místa, kde nejsou pojmy, je to cena a síla života samého. A vy, toto vaše fyzické tělo, je jen jeho dočasným vyjádřením, dočasným projevem"

zdroj: Orgonet
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Filas Filas | 19. dubna 2011 v 21:28 | Reagovat

On fakt ví, všem co se děsí tohoto data, přeji pěkný den..... :-)

2 Bo Bo | 20. dubna 2011 v 8:11 | Reagovat

Ten život je srandovný,
včera mi opravili bojler, wow,
pred chvíľou vyhorela kanvica, wow.
Vonku je modré nebo, Slnko žiari,  žiadne chemtrails, ožili muchy a komáre, vtáky majú čo žrať, mačka si našla tiché miesto, život je úchvatný, nechajme ho žiť. Tolle-Orgonet-Woodman, dík. Bo

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 20. dubna 2011 v 10:22 | Reagovat

Ten svět už měl skončit tolikrát, že se z toho fakt stává jedna velká sranda. Jsem zvědavý, kdy skončí příště, aby bylo zase o čem psát. :-D Ještě si pamatuju, jak se šílelo před rokem 2000 ...

4 Bo Bo | 20. dubna 2011 v 21:32 | Reagovat

Keď sa mi "sníva" a popoludní, alebo o deň, o dva, sa tá situácia stane, ako to
nazvať keď to nie je budúcnosť.
Cestovanie/bytie v paralelnej súčasnosti?

5 poučená? poučená? | 21. dubna 2011 v 8:52 | Reagovat

Život ma uchmatol
život mi dal
život ma nakopol
život mi vzal.
:-)))))))))))

6 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 26. dubna 2011 v 16:09 | Reagovat

[5]: Život ti vzal to, co sis přivlastnila. A dal ti to, o cos neusilovala. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.