Horizont

28. února 2011 v 19:18 | Jiří Woodman |  Dutá Země


Právě se díváte na panorama města Toronto v Kanadě, focené z amerického městečka St. Catharines vzdáleného 50 km, což dokazuje že předpokládané zakřivení Země na tuto vzdálenost 200 m se neprojevilo,Ze stadionu vysokého 86 m je dobře vidět horní kopule 45 m vysoká, spodek není dobře rozeznatelný ... obraz je již velmi zploštělý a fotografie nemá dostatečné rozlišení .... aby se dalo říct kolik ubylo od spodu. Pokud i něco ubylo je to v pořádku s teorií konkávní Země, i v ní existuje horizont - je to místo kde se světelně paprsky stáčejí vzhůru a opouštějí zemský povrch ... na vodní hladině je to ve vzdálenosti cca 40 km. To znamená, že Slunce vidíme zapadat u moře ne 5 km od břehu ale i 40 km!













Horizont v konkávní zemi.
Pokud bychom připustili čistě matematický model konkávní Země, po inverzi by měl horizont fungovat teoreticky stejně, jenom by objekty nemizeli za kulatým konvexním zakřivením planety, ale světelné paprsky by se stáčeli a postupně vzdalovali od jejího povrchu. Důvod, proč vidíme výrazně dál, by se dal v konkávní Zemi vysvětlit tím, že paprsky i povrch jsou konkávně zakřiveny, proto mají delší společnou cestu, než se rozdělí. Objekty se tak na horizontu více zplošťují něž začnou přirozeně mizet. Ku prospěchu nám nahrává i atmosferická refrakce, těch oficiálních 15 - 19% je určitě snáze obhájitelných v konkávní Zemi, než v konvexní, kde jsou absolutně nedostačující. Například při 57% refrakci, by zakřivení na 50ti kilometrech bylo 124m , takže kopuli stadiónu Rogers Centre by jsme určitě neviděli. Ani by nikterak nezfunkčnila současný model.



Výpočet horizontálního zakřivení země.
Horizont, je jakási rovina dotýkající se Země (kolmá na její střed) v daném místě pozorování. Znamená to, že pozorovatel může vidět pouze objekty, respektive jejich části, které vystupují nad tuto linii. Při těchto výpočtech je možné počítat se Zemí jako sférou s poloměrem 6371km v průměru. Obvod Země je zaokrouhleně 40 000km, kruh má 360 stupňů. V případě Země, bude tedy 1km na povrchu odpovídat úhlu alfa o velikosti 360 : 40 000 = 0,009 stupňů.



Vypočítali jsme, že horizontální zakřivení na 50km je zaokrouhleně 197m.



Obrázek Toronta je focen z Grimsby

Připravil jw.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 stn6 stn6 | 1. března 2011 v 9:27 | Reagovat

Zajímavý článek.
Zajímá mě, zda jste zvážil, že Země je trochu zploštělá, a vzal v úvahu, že v poledníkovém směru má jiné zakřivení, než v rovníkovém.
Ten rozdíl není velký, ale nemohl by způsobit, že půjde vidět ta budova?
Nemůže to být způsobeno tím, že v ten den byl lom paprsků v atmosféře větší než bývá běžně?

2 Woodman Woodman | 1. března 2011 v 10:09 | Reagovat

Zvážil. Samozřejmě, může to být naprosto čímkoliv.Veškeré články o duté zemi sem nedávám proto, abyste mi je odkývali, ale abyste si to vyzkoušeli. Mě osobně by nikdy nepřesvědčil článek nějakého Woodmana, kdybych byl přesvědčen o opaku. Příští články budou na podobné téma, jen fotografie budou z míst v České a Slovenské republice, abyste nemuseli do Toronta. Podstatu právě rozepisuji v knížce o duté zemi. jw.

3 Spalstan Spalstan | 1. března 2011 v 13:19 | Reagovat

[1]: stn6: Rozdíl poledníkového a rovníkového zakřivení je minimální, to za tím rozhodně být nemůže.
Problém nezpůsobí ani autorova chyba ve výpočtu poloměru Země (pokud je počítáno s obvodem 40000 km, pak musí být poloměr 6366,1977 km a ne 6371) rozdíl zakřivení na 50 km je ale pouze 15 cm.

Zajímavější je spíš vodní hladina a zvlášť ještě za jasného dne. Vytváří nad sebou mikroklima z mnohem hustšího a vlhčího vzduchu, který funguje tak trochu jako optické vlákno. Je to podobný efekt jako fata-morgana v poušti.

4 Spalstan Spalstan | 1. března 2011 v 21:41 | Reagovat

OK, dal jsem si trochu práce se složitějším výpočtem, který nezanedbává výšku fotoaparátu nad hladinou jezera Ontario.

Pravděpodobně to bylo foceno odněkud z úrovně dálnice. Na Googlemaps jsem přesně tuto fotografii nenašel, ale v zásadě by to mohlo odpovídat tomu parkovišti, kde je na druhém obrázku zapíchnutý špendlík.

Uvědomme si, že jezero Ontario bývá v zimě často dosti rozbouřené a dálnice, která vede po pobřeží by neměla být zalévaná vodou. Dále, že fotograf určitě neležel na zemi, ale mohl mít i dva metry. Celkově i s výškou dálnice nad hladinou by to mohlo dosáhnout i deseti metrů (možná je to moc, ale zas tak přehnané to být nemůže).

A jdeme počítat:
Pokud použiji uvedený vzorec, dosadím 10 m za výšku a 6366,1977 km jakožto poloměr Země (vycházím z obvodu 40000 km), tak mi vyjde úhel 0,101554 stupňů, což je úhlová vzdálenost obzoru od fotografa.
Přepočtem zjistím, že obzor je vzdálen 11,2838 km a do Toronta mi tedy zbývá 38,7162 km.
S novou vzdáleností mohu opět dosadit a nutná výška pro pozorování nad obzorem vychází po zaokrouhlení na 118 m.
Dále by bylo vhodné zahrnout fakt, že stadion také nejspíš neleží přímo na úrovni jezera, ale o nějaký ten metr výš a už se pohybujeme někde kolem 110 metrů.
Ještě pořád moc, ano. Nicméně, bylo by vhodné tuto nebo podobnou opravu uvést i v článku, jinak si podobní šťourové jako já budou myslet, že jde o účelové klamání ;-)

5 Woodman Woodman | 1. března 2011 v 22:44 | Reagovat

Když budu super přesný, nebudete nic přepočítávat. Navíc co je to přesnost, pokud připustíte konkávní zemi, tak nic. Není to jen o obrácené konstantě. Další vzdálenosti budou minimálně dvojnásobné, s padesáti kilometrama vás již nebudu zdržovat. Původně jsem nechtěl vůbec uvádět čísla, osobně je nemám rád, protože ne vždy fungují. Ale jsem tu pro všechny, někdo se podívá do peněženky a vidí, jiný si to přepočítá.

6 JŘ | E-mail | 1. března 2011 v 23:26 | Reagovat

Toto bych považoval jako věc "na hranici vysvětlitelnosti" pomocí tradiční konvexní koncepce.
Taky jsem si to co nejpřesněji spočítal a shoduje se mi to s tím, co píše Spalstan; s tím, že by se samozřejmě dalo uvažovat i ještě vyšší posazení místa focení, a v případě, že by se uvažovala možnost nestandartně velké refrakce, kvůli vysoké vlhkosti přímo nad hladinou jezera, zvláště za jasného a asi teplého dne s více rozdílnou teplotou na "souši" a nad vodou než je obvyklé; tak by se tato fotka dala nějak obhájit i v konvexní verzi. V každém případě je to zajímavý snímek. ;)

Na podobné fotky, ale se vzdáleností 100 a více kilometrů, jsem hodně zvědavý, protože tam už by ty rozdíly měly být výrazně větší a v tom pípadě už by to mohla být hodně průkazná věc. Když to budou snímky z Česka a Slovenska, bude to o to lepší. ;)

7 Spalstan Spalstan | 2. března 2011 v 8:15 | Reagovat

[5]: Za dobře provedenou teorii se všemi výpočty sklidíte uznání (když bude fungovat). Pokud výpočty nebudou moc složité (diferenciální rovnice a výš), tak si je určitě pár lidí s chutí přepočítá nebo alespoň ověří jejich matematickou správnost (čímž jsem samozřejmě začínal). Článek by mohl být rozdělený na obecnou a matematickou část, což tento byl a považuji to za ideální řešení.

Uvedení teorie bez výpočtů je komplikované v tom, že pak není možné ji účinně oponovat a dostává se tak z oblasti poznání do oblasti víry. To je pro mě zásadní problém u vaší teorie duté Země. Není tu totiž žádný vzorec pro šíření světla, který by bylo možné porovnat s pozorováními (třeba zrovna představenou fotografií Toronta). Je tu jen tvrzení, že se světlo šíří po parabole, ale na obrázku jsou kružnice. Pokud by totiž čísla nefungovala (třeba právě ta pro šíření světla), tak by bylo nemožné sestavit například geodetickou síť se souřadnicemi a nadmořskými výškami.

Na příklady z našich krajin jsem také zvědavý, třeba mě to donutí udělat si výlet na daná místa. Jen se vzdálenostmi nad 100 km jsem trochu skeptický, protože u nás jsem nejdále viděl ze Sněžky do Prahy (110 km) a to byla opravdu dokonalá viditelnost. V cizině jsem jako nejvzdálenější bod pozoroval Ararat z Aragatu, což je nějakých 150 km.

8 PavelP PavelP | 28. května 2011 v 19:31 | Reagovat

Za normálních podmínek (normální tlak, teplota 10C) se koriguje refrakce v atmosféře tak, že se počítá s asi o 13% větším poloměrem Země. Nad vodní hladinou normální podmínky nebudou, vzduch může klidně být chladnější a hustší a paprsky  ohýbat dolů za obzor (naopak než rozpálená silnice). Ale dobrej pokus, zrovna sem hledal jak korigovat refrakci :)

9 Radka Radka | 13. září 2012 v 8:34 | Reagovat

Zdravim vsechny. My pobyvame na Azurovem pobrezi a pozorujeme zde z okna z 10 patra zajimavy jev – obcas, velmi brzo rano pred vychodem slunce je videt na horizontu velmi zretelne Korsika. Ale je to jen velmi zridka. Po vychodu slunce se obraz rozplyne a uz neni videt nic. Ale opakuji, objevuje se to rozhodne ne casto a pouze rano. Muj pritel ma takovou teorii, ze na dohlednost na mori ma mimo jine vliv i atmosfericky tlak, pod jehoz vlivem se vodni hladina misty zplostuje ci vydouva. Je to mozne a muze to s tim mit souvislost ? Jsme oba fyziky neznali a tak bych byla moc rada, kdyby nam to nekdo erudovany objasnil. V pripade zajmu muzu poslat fotky.

10 JJ JJ | 5. června 2014 v 21:31 | Reagovat

Kolísání výšku hladiny moře myslím je způsobeno spíše slapovými jevy, tedy vlivem gravitace měsíce, jenž způsobuje příliv a odliv. Tedy pozorovatelnost tohoto jevu (viditelnost Korsiky) by mohla kolísat s periodou jednoho měsíce. A to že po východu přestane být vidět bych se domníval že bude souviset se změnou přízemní vrstvy atmosféry po prohřátí slunečními paprsky? Jirka

11 Vojtech Vojtech | 25. června 2016 v 17:18 | Reagovat

Z naší obce, při dobrých podmínkách, je možné pozorovat z jednoho místa Sněžku (podle Google maps asi 103 km vzdálenou); Praděd (80 km); Králický Sněžník (62,4 km) a Velkou Deštnou. Vzhledem k tomu, že každé ráno jezdím autobusem, z něhož za dobrých podmínek možné vidět právě nejvzdálenější Sněžku,
někdy ji vidím jen jako mlhavý obláček, někdy se však temně rýsuje na obzoru spolu s celými Krkonošemi, takže člověk pozná i Studniční a Luční horu. Takových dnů je ovšem v roce docela málo a tak si většinou si můžu oči vykoukat a i když poměrně přesně vím, kterým směrem se dívat, vidím velké nic. Z Pradědu prý jde zahlédnout občas Sněžku (128,5 km), výjimečně i Gerlach (233 km)
PS: a sakra, teď můžete zjistit, kde bydlím :O

12 Zdeněk Zdeněk | 13. února 2017 v 19:48 | Reagovat

Z Pradědu jsem Tatry viděl několikrát, i z Keprníku, Lomnický štít je 248km, vidět je celý štít, západním směrem lze vidět i Ještěd a část Jizerských hor, zbytek zakrývají Krkonoše.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.